.
Certifikát chovatelské stanice Od Dánských králů
Něco málo o mě
Jmenuji se Karel Nejman a bretaňskými ohaři se zabývám od roku 2000. Nepovažuji se za velkého kynologa, ale vše co dělám, dělám s láskou a nadšením. Nejlepší moje fena Tizan, která měla 3 vrhy štěňat je již bohužel ve psím nebi, ale po ní mi zůstal její syn Apolo, který mě doprovází na všech sokolnických a mysliveckých akcích. Od roku 2004 jsem dělal biologickou ochranu na mezinárodním letišti v Pardubicích a nyní tu samou činost vykonávám na letišti v Hradci Králové. Díky tomu mám dokonalý výcvíkový prostor, kde mohu cvičit své bretoňáky. Je zde mnoho prostoru a vhodných krytin pro tuto činnost, ve které je dostatek drobné zvěře, jako jsou koroptve, bažanti, nebo i zajíci. O tuto zvěř se staráme a chráníme, zároveň ji vyhledáváme a vyháníme z nebezpečných prostor dráhy, aby nedocházelo ke kolizím v letovém provozu. K tomu jsou naši psi cvičeni ve spolupráci s dravci, kteří jsou nedílnou součástí letiště.
Proč bretoňák
Od 1996 se věnuji sokolnictví a k tomu samozřejmě patří i kynologie, která je neodmyslitelnou součástí sokolnictví. Při výběru vhodného psa jsem se poohlížel po vhodném loveckém psu, který by mě mohl doprovázet na sokolnických akcích. Líbili se mi velcí ohaři jako jsou Pointer, Angický setr či Gordonsetr, ale na ty jsem si netroufnul. Na sokolnickém setkání v Polsku, v roce 1996, jsem viděl oranžovobílého pejska, který se ve výrazu tváře stále smál a v poli byl exceletní. Rychlý, temperamentní, ovladatelný, přítulný, skladný s pevným vystavováním, obrovskou chutí do práce a s ohromnou výdrží. Ano byl to on: Bretaňský ohař dlouhosrstý - malý vzhledem velký povahou a výkonem.
Jak jsem sháněl své první štěně
Jak rychle jsem získal svého prvního psa, tak jsem o něj bohužel i přišel. Při přípravě na zkoušky mi při výcviku zmizel za zajícem a už jsem ho nikdy neviděl. Dodnes nevím, jestli ho někdo někam odvezl nebo jestli ho někdo zastřelil či přejel autem. To už se nedozvím. Byl to můj první pes, který učil spíš mě než já jeho. Začal jsem se tedy zajímat o jeho nástupce a začal jsem shánět štěně. Začal jsem jezdit po akcích klubu, více se zajímat o dění a případné odchovy. Bohužel nabídka nebyla velká. Chovných jedinců nebylo mnoho a je tomu i dodnes, ikdyž se to trochu zlepšilo. V té době jsem se seznámil s kamarádem Milanem Pokusem ze Slovenska, který pracoval v Dánsku na odchovně sokolů, který mě nabídnul pomoc při shánění mého vytouženého bretoňáka. Byl jsem se tam podívat na klubovém Field-trialu, kde bylo k vidění cca 100 bretoňáků (jen pro srovnání u nás je na klubové akci cca 5 -8 bretoňáků, zbytek jiní ohaři). Prostě nádhera, opravdu bylo z čeho vybírat. Domluvil jsem se tam s jedním chovatelem, kterého jsem mohl i navštívit a zamluvil jsem si u něj štěně. Měl nakryté dvě feny, ale jak tomu už bývá, osud mi nepřál a jedna fena potratila a druhá měla pouze dvě štěňata, která byla zamluvena. Přesto jsem z Dánska neodjel s prázdnou, získal jsem spoustu nových přátel v oblasti kynologie a sokolnictví, se kterými jsem v kontaktu dodnes.
Můj první bretoňák
Ke svému prvnímu bretoňákovi jsem se dostal zcela náhodou. Po sokolnickém setkání v Polsku jsem se o toto plemeno začal více zajímat, ale jen teoreticky. Zlom nastal, až mi můj kamarád zavolal, že je na návštěvě u svého kolegy kamaráda, který má doma pejska bretoňáka a chce se ho zbavit, že s ním není spokojený, neboť ho pořídil dceři, která se mu nemá čas věnovat. Podotýkám, že jsme doma nikdy neměli psa a tak mé rozhodování bylo váhavé. V jedenáct hodin večer mi kamarád volal znovu, že mi psa přivezl a mám si k němu okamžitě přijet. Rozhodování bylo učiněno za mě a tak jsem se dostal ke svému prvnímu černobílému psu se jménem Tan z Mlynářovy pece, říkali jsme mu Tano.
Vznik stanice od Dánských králů
Cesta do Dánska nepřišla na zmar, jak se na první pohled zdálo. V Dánsku se mi zalíbila trikolorní fenka, které bylo 8 měsíců a vlastnila ji kamarádka Milana a shodou okolnosti byla i od stejného chovatele, u kterého jsem měl zamluveno štěně. Po dalším neuspěšném pátrání mi zavolal Milan, že jeho kamarádka musí dát fenku pryč a ráda by ji nechala mě. Opět nastala mě známá situace rozhodování o tom, jestli si mám fenku vzít a opět bylo rozhodnuto za mě. Milan mi zavolal, že je na cestě z Dánska ke mně a fenu mi veze, tak ať si připravím vše potřebné. Fenku přivezl a řekl mi "snaž se, teď je to jen na Tobě". A taky bylo. Jmenovala se Midtvejs Tisane, tak jsme ji říkali Tizan.
Začal jsem s výcvikem. Tehdy jsem byl členem MS Litá České Meziříčí, takže jsem měl dostatek prostoru na výcvik. Začalo to svodem loveckých psů, kde toto plemeno bylo málo známé, neboť jich nebylo tolik. Po té jsme udělali své první jarní zkoušky ZV (v I.ceně 195 b), následovala speciální výstava ve tř. pracovní, kde jsme získali ocenění velmi dobrá VD2, a podzimní zkoušky (v I. ceně 238 b) a tím jsme splnili podmínky k zařazení do kartotéky chovných fen. 15.prosince 2004 jsem získal od Českomoravské kynologické unie certifikát mezinárodně chráněné chovatelské stanice. O názvu jsem nemusel dlouho přemýšlet: Chovatelská stanice od Dánských králů byla jasně mojí první volbou.
Současnost a budoucnost v našem chovu
bretaňských ohařů
Po delší chovatelské pauze mám opět zájem chovat a aktivně se věnovat lovecké kynologii, protože tito psi si to opravdu zaslouží. Mám pro to ideální podmínky, kterých musím využít na plný výkon. Vhodné prostředí pro výcvik loveckých psů je nejdůležitější předpoklad pro úspěšné splnění našich cílů. Momentálně máme, fenku, která 8.února 2017 oslaví 1 rok svého života a dělá nám ohromnou radost. Připravuji ji na zkoušky a zvládneme také nějakou tu výstavu. Postupem času bychom si chtěli pořídit všechny barevné varianty bretaňských ohařů a vést je k loveckým zkouškám, nebo loveckým soutěžím a věnovat se i nadále sokolnictví a myslivosti. To ovšem neznamená, že pokud své bretoňáky uchovníme, tak je nenecháme někomu na agiliti, nebo jako společenského pejska, ale vždy budeme preferovat pokud nový majitel bude vést bretoňáky od nás k myslivosti či sokolnictví. Vždyť bretoňák byl vyšlechtěn jako plemeno pracovní a v dnešní době i sportovní, nikov jako plemeno gaučové a toho bychom chtěli docílt.